Odborné články

Vakcinační schéma určuje veterinární lékař v závislosti na několika faktorech.

Zohledňuje věk, zdravotní stav, výživný stav, nákazovou situaci (horší ve městě s vysokou koncentrací zvířat), antiparazitární léčbu, dřívější vakcinace, u štěňat navíc množství sourozenců ve vrhu, vakcinaci matky štěňat (ukazuje úroveň pasivní chráněnosti štěňat kolostrálními protilátkami a riziko vzniku imunitního okna), věk a zdravotní stav při primovakcinaci, vhodnou antiparazitární léčbu.

Je třeba ukončit vakcinaci  po dosažení 3 měsíců věku, mladší štěňata nemají dostatečně vyvinutý imunitní systém.

Zpravidla lze provádět očkování psů ve třech možných variantách, jde o tzv. vakcinační schémata.

 Zkrácené schéma je možné provádět v situaci časové tísně nebo při nepříznivé nákazové situaci (např. případy, kdy štěně je v kontaktu s dospělými psy ve stejném chovu).

Základní schéma je ideální z hlediska výše postvakcinačních protilátek a ideální z hlediska optimální obranyschopnosti organismu proti níže uvedeným nemocem.

Rozšířené schéma je ideální z hlediska šetrnosti vakcíny pro štěně (organismus, který dostane vakcínu rozloženou do více menších dávek, je v menší zátěži a založí si kvalitnější tvorbu protilátek). Názorně viz tabulka.

Imunitní okno

Po primovakcinaci (prvním očkování) se může vyskytnout tzv. imunitní okno, což znamená reakci antigenu (očkovací látky) s protilátkami štěněte, které získalo od matky. V tom případě organizmus štěněte nevytvoří nové protilátky a není chráněný proti infekci. Proto je vhodné pro  primovakcinaci používat tzv. puppy vakcíny, kde je větší množství antigenu, které sníží riziko vzniku  imunitního okna.

Revakcinace (přeočkování)

Revakcinace 1x ročně (kromě tetanu). V případě nedodržení termínu revakcinace je třeba postupovat jako při primovakcinaci  (primovakcinace a za 3 týdny revakcinace).

Alergické reakce

Alergické reakce se vyskytují zejména na vakcinaci proti leptospiróze, proto je vhodnější vakcinovat zvířata starší 9ti týdnů. Také mateřské protilátky mizí až v tomto věku, proto není vhodná dřívější vakcinace.

Při reakci na očkování DHPPiL  je vhodnější vakcinovat vzteklinu (R) samostatně, ne zároveň s vakcinací proti leptospiróze  (L). Zároveň je vhodné takto vakcinaci rozdělit u citlivějších jedinců, kde očekáváme výraznější reakci po vakcinaci (štěňata, malá plemena, zvířata s již známou přecitlivělostí na léky).

Zvířata poprvé vakcinovaná proti vzteklině ve věku 3-12 měsíců je nutno za 1 rok revakcinovat. Další revakcinace při samostatné vakcinaci vztekliny (zvlášť od DHPPiL) jsou po 2 letech (případně 3 letech, záleží na typu vakcíny).

Možné reakce na vakcinaci

Psi mohou na vakcinaci reagovat různě – apatie, snížený apetit, zvracení, průjem, otok a bolestivost místa vpichu, zvýšená teplota, případně závažné reakce jako otok hlavy a dýchacích cest.

Vakcinuje se pes v dobrém zdravotním stavu, v řádném výživném stavu, pravidelně odčervován (alespoň týden před vakcinací), bez vnějších parazitů.  V opačném případě se nevytvoří dostatečné množství protilátek a vakcinace psa neochrání.

Není vhodné vakcinovat fenu háravou a březí.

Vakcinaci předchází důkladná zdravotní prohlídka. 

Napadení psů a koček blechami je u nás nejčastější ektoparazitózu. Literatura uvádí, že až 70% svědivých kožních afekcí může být způsobeno napadením blechami.

Hlavním původcem této parazitózy je Ctenocefalides felis (tedy blecha kočičí). Tento druh blechy nacházíme jak u psů, tak u koček (až v 95% případech). Blecha psí (Ctenocefalides canis) je u nás vzácnější. Blecha kočičí může příležitostně napadat i člověka, zejména je-li majitel často v těsném kontaktu s napadeným zvířetem.

Blechy jsou bezkřídlý hmyz o velikosti 3-4mm. Třetí pár nohou mají přizpůsobený ke skákání.

Dospělci se živí výhradně krví. Krev saje jak sameček, tak samička několikrát denně. Jejich žaludek má obsah přibližně 0,5 ml, ale v případě potřeby může pojmout až několikanásobně vetší objem. Bleší trus nacházíme na zvířecím povrchu kůže v podobě malých zaschlých kapiček krve  velikosti máku.

Samička klade vajíčka, která vypadávají do okolního prostředí. Po 4-12 dnech se vylíhne larva. Larvy prodělávají vývoj v blízkosti svého hostitele (napadeného zvířete), protože jejich hlavní potravou je trus dospělých blech, což je v podstatě nestrávená krev. Po určité době se larva zakuklí a vylíhne v dospělou blechu. Celý vývoj trvá asi 4-6 týdnů. Zajímavostí je, že dospělé blechy mohou přežít až 6 měsíců bez potravy. Tedy v prostředí, kde se až 6 měsíců nevyskytuje žádný z jejich hostitelů. V případě nutnosti jsou ale blechy schopny opustit svého přirozeného hostitele a napadnout hostitele jiného, např. člověka nebo jiné druhy zvířat.

Problémy, které blechy u napadených zvířat způsobují, jsou různé. Nejčastěji se napadení blechami projevuje svěděním (pruritus) a jím vyvolaným „drbáním“, zarudnutím pokožky, postupnou ztrátou chlupů, zhrubnutím kůže (lichenifikce).

V posledních letech je ale největším problémem u zvířat napadených blechami hypersenzitivní kožní reakce, tedy přecitlivělost na bleší kousnutí. Jedná se o přehnanou kožní reakci, která může být způsobená i kousnutím jediné blechy. Imunitní systém postiženého zvířete totiž přehnaně reaguje na bleší sliny. To se u napadených zvířat projevuje intenzivním  a opakovaným svěděním a drbáním, následně zarudnutím kůže a ztrátou chlupů. U koček se příznaky napadaní blechami projevují obvykle méně výrazně.

Terapie a prevence při napadení blechami

Vzhledem ke složitému životnímu cyklu blech (vývoj přes larvu, kuklu, dospělce) je velice důležité pojmout jejich eliminaci komplexně. Nestačí tedy zbavit se blech pouze na napadeném zvířeti, důležité je zbavit se i všech vývojových stádií v okolí.

To znamená, zaměřit se na prostředí, kde se zvíře nejvíce vyskytuje (pelech, koberec, kde lehává atd.). Tyto věci je nejlepší vyměnit, neboť se velmi obtížně dezinfikují. Místnosti, kde se zvíře vyskytuje, je třeba vystříkat přípravky, které jsou účinné proti blechám. Nově jsou na trhu i přípravky, které se aplikují na napadené zvíře a působí i larvicidně (likvidují vývojová  stádia blech).

Tyto přípravky jsou k dostání i v našem internetovém obchodě v sekci „antiparazitární přípravky“.

Jednou z nejvíce rozšířených helmintoparazitóz u psů i koček je výskyt škrkavek ve střevě psů a koček.  Toxocara canis (škrkavka psí) je kosmopolitně rozšířená hlístice u psů. Toxocara cati (škrkavka kočičí) je kosmopolitně rozšířená hlístice u koček.

Tělo škrkavek je na řezu oválné. Psí škrkavky měří od 9 do 18 cm, kočičí škrkavky jsou dlouhé 6-10 cm. Nacházejí se v tenkém střevě. Samičky kladou silnostěnná vajíčka, která se vylučují střevem napadeného zvířete ven do okolního prostředí. Ve vnějším prostředí vajíčko 2-4 týdny dozrává a obsahuje již infekční larvu. Hostitel se nakazí pozřením zralého vajíčka, z něhož se ve střevě uvolní infekční larva. Ta se vstřebává do krve, putuje do jater a do plic. Odtud jsou larvy vykašlány a polknuty a následně teprve osídlují tenké střevo. Tomuto jevu se říká „enterohepatopulmonální migrace“. Pro toxokary je typická tzv. „somatická“ migrace. To znamená, že larvy se dostávají do velkého krevního oběhu a odtud do různých orgánů, kde žijí v hypobiotickém stavu („číhají na příležitost“) i několik let. U mláďat dochází hlavně k enterohepatopulmonální migraci, kde osídlení škrkavek končí v tenkém střevě. U dospělých se uplatňuje hlavně somatická migrace. Tyto somatické larvy se podílejí ve velké míře na rozšíření škrkavek. Škrkavka psí je schopná přenosu přes placentu a proto je téměř každé štěně napadené škrkavkami. Feny, které jsou nakažené před zabřeznutím mají v sobě somatické larvy uložené v různých orgánech. Během březosti dochází k hormonálním změnám, které se podílí na vyplavení somatických larev zpět do krve a přes placentu do štěňat. Takto se infikuje více než 95% štěňat. Po porodu jsou somatické larvy uvolňovány do mléčné žlázy, kde se prostřednictvím mléka opět dostávají do štěňat. Proto jsou obvykle postižena všechna štěňata ve vrhu. Toxocar cati (škrkavka kočičí) není schopna přenosu přes placentu, ale pouze přes mléčnou žlázu. K infekci koťat tedy dochází až po porodu, po pozření mateřského mléka.

Příznaky u postižených mláďat jsou nejčastěji výtok z nosu, očí, kašel, bolestivé a zvětšené břicho. U dospělých se často tato parazitóza projevuje nechutenstvím, apatií, matnou srstí, vyhublostí atd.

Terapie a prevence

Existuje celá řada vhodných preparátů na odčervení psů i koček. Pro mláďata jsou vhodné zejména odčervovací pasty, pro dospělé jedince jsou pak k dispozici tablety nebo různé preparáty. Ty se aplikují na srst a po vstřebání účinné látky do krve dochází ke zneškodnění škrkavek.

Vzhledem k tomu, že vajíčka škrkavek jsou schopna přežít opravdu extrémní podmínky, je jich v našem okolí velké množství a proto dochází u psů a koček k opětovné infekci tímto parazitem. Je proto třeba podávat odčervovací preparáty v pravidelných intervalech. To platí zejména u mláďat! Štěňata se odčervují od 10. dne po narození a v pravidelných 14 denních intervalech až do 3 měsíců věku. U koťat začínáme s terapií až od 14. dne (vzhledem k přenosu mlékem je vývoj škrkavek o pár dní posunut).

Zubní kámen a s ním spojené onemocnění podpůrných tkání zubů (periodontu) je nejčastější stomatologické onemocnění u psů a koček a má proto mimořádnou důležitost. Abychom mohli úspěšně předcházet a řešit problémy spojené se zubním kamenem, je vhodné poznat mechanismus tvorby zubního kamene.

Povrch zubů v dutině ústní psa a kočky je pokryt zubním plakem. Plak je v podstatě přirozený povlak zubu, který je tvořen ze slinných proteinů, bakterií a tkáňových tekutin. Není-li zubní plak ze zubního povrchu pravidelně odstraňován (např. čištěním zubů) nebo rozpouštěn vhodným krmením, které v sobě obsahuje enzymy, jež dokáží rozpouštět účinně zubní plak, dochází k vysrážení minerálních solí obsažených ve slinách na povrchu zubů. Zubní plak pak slouží jako organický substrát pro následnou mineralizaci a vznik zubního kamene. Svou roli v procesu mineralizace hraje zejména složení slin, pH v dutině ústní, složení mikroorganismů a plemenná příslušnost. Obecně lze říci, že častěji se zubní kámen tvoří u menších plemen psů. U koček plemenná příslušnost nehraje významnější roli.

Zubní plak díky své vysoké přilnavosti pokrývá nejen část zubu, která vystupuje z dásně, postupně ale může pokrývat i části zubu pod dásní. Zde pak dochází k přemnožení bakterií a k chronickému dráždění dásní(periodontu), které pak může vyústit v různě intenzivní zánět dásní. Pokud je pak tento zubní plak dále mineralizován, dochází k expanzivnímu množení bakterií na povrchu tohoto zubního kamene (bývají zdrojem nepříjemného zápachu) a k následnému odchlipování dásně od povrchu zubu.

Tak dochází při pokračování tohoto procesu k obnažování zubního kořene a tím ztráty stability zubu v zubním lůžku, která může vést až ke ztrátě zubu.

Mnoho lidí v ordinaci si myslí, že zubní kámen je pouze kosmetický defekt, který není třeba řešit. Opak je ale pravdou. Zubní kámen může být příčinou i mnoha zdánlivě nesouvisejících onemocnění. Je to hlavně z toho důvodu, že na povrchu zubního kamene dochází k intenzivnímu množení bakterií, které nejsou již přirozenou ústní mikroflórou. Zánětlivá dáseň v okolí postiženého zubu má tendenci snadno krvácet a tyto bakterie pak mohou velice snadno přestoupit do krevního oběhu. Zde se pak mohou usadit kdekoliv v těle a způsobovat různě intenzivní záněty různých orgánů nebo tkání.

Terapie - prevence

Nejlepší terapií je prevence a v tomto případě to platí dvojnásob. Pravidelné čištění zubů u psů nebo u koček se zdá na první pohled nereálné, ale je nejúčinnější.

Z vlastní zkušenosti můžeme potvrdit, že čištění je dobře zvladatelné u malých i velkých psů, pokud si na kartáček začínají navykat od ranného věku. O něco horší úspěšnost při čištění zubů určitě dosáhnete u koček, vzhledem k jejich osobitějším povahám. Dnes ale existují dobře ochucené zubní pasty, které zvířata berou jako odměnu. A například náš pes se vyloženě těší, až mu budeme zase čistit zuby, protože se přitom namlsá dobré zubní pasty. Frekvence čištění je značně diskutabilní otázka, ale dle našich zkušeností by čištění jednou za dva až tři dny mělo stačit.

Pokud jste již majitelem zvířete, které si opravdu zuby vyčistit nenechá, je vhodné používat granule, které  alespoň upravují složení slin tak, aby nedocházelo k tvorbě zubního kamene (můžete zakoupit v našem internetovém obchodě). Pokud ale ani to nefunguje a dojde k vytvoření zubního kamene, je vhodné ho odstranit ve vaší veterinární ordinaci. Na našem pracovišti při pravidelných vakcinacích proti vzteklině a infekčním nemocem kontrolujeme i dutinu ústní a často odhalíme zubní kámen v ranném stádiu, kdy ještě nevyvolává intenzivní záněty dásní. V tomto případě je pak léčba poměrně krátká a úspěšná. V těžších případech, kdy je značně zasažená zánětem i okolní část zubu, je léčba zdlouhavější a tím nákladnější a ne vždy může vést k úplnému vyléčení.

Obezita je definována jako patologický stav charakteristický nadměrným ukládáním tuku.

Většinou je způsobena příjmem energie, která je větší než kalorický výdej. Jen ojediněle jsou příčinnou obezity hormonální poruchy nebo léky, které způsobují zvýšenou chuť a žravost (polyfágie). Dle posledních průzkumů je výskyt obézních jedinců v populaci domácích zvířat cca 30 % a přibližně 50% trpí nadváhou. Zvířata jsou v určitých etapách různě náchylná k obezitě. Velmi málo zvířat mladších dvou let trpí nadváhou.  S vyšším věkem pravděpodobnost vzniku obezity stoupá, zejména vzhledem k postupně se snižující pohybové aktivitě.

U kastrovaných zvířat (sterilizovaných zvířat) je také vznik obezity pravděpodobnější. U kastrovaných zvířat dochází ke snížení pohybové aktivity a bazálního metabolismu, které jsou podmíněné změnou hladiny pohlavních hormonů. Energetický výdej kastrovaného zvířete je tedy menší a s tím musí souviset i snížení krmné dávky. Jestliže zvíře dostává po kastraci stejnou krmnou dávku jako před tímto zákrokem, je vznik obezity většinou otázkou času. Mnoho lidí se domnívá, že po kastraci zvíře začne automaticky tloustnout, ale neuvědomují si, že se sami na tomto nabývání hmotnosti podílí tím, že dávají stejné množství krmiva jako před kastrací.

Plemenná predispozice obezity byla zjištěna zejména u labradorského retrívra, zlatého retrívra, kolie, šeltie, kokršpaněla, dlouhosrstého jezevčíka, beagla a baseta. Na rozdíl od psů jsou nečistokrevné kočky mnohem častěji obézní než šlechtěná zvířata. Naprostá většina případů obezity je tedy způsobena překrmováním spolu s nedostatkem pohybu. Bylo zjištěno, že nadváha se vyskytuje více u zvířat krmených doma připravenou stravou než zvířata krmená komerčními krmivy. To je dáno hlavně vysokou kalorickou hodnotou doma připravovaných jídel.

Obezita  často mnohými lidmi nebývá považována za nijak závažný stav, který narušuje zdraví psa nebo kočky. Opak je ale pravdou. Kdybych měl v tomto článku vypsat vše, čím obezita negativně ovlivňuje zdravotní stav zvířete, byl by tento článek o několik stránek delší.

Nejčastější problémy související s obezitou

Vyjmenujme si tedy alespoň nejčastější problémy, které vznikají v souvislosti s obezitou. Větší náchylnost k infekčním onemocněním, vznik nádorových bujení, poruchy pohybového aparátu, kardiovaskulární problémy, zvýšené riziko při chirurgických zákrocích, u koček zvýšený výskyt močových kamenů a následná neprůchodnost močových cest, jaterní poruchy, cukrovka (diabetes mellitus), kožní onemocnění atd. Je toho opravdu hodně, co obezita negativně ovlivňuje, a proto je nezbytné brát ji vážně. Pokud chcete vašemu zvířeti ušetřit nejrůznější zdravotní  komplikace, snažte se ho před obezitou uchránit.

Diagnostika obezity

Nejčastěji se obezita posuzuje vizuálně odhadem a prohmatem tukové tkáně. U normálního psa můžeme snadno nahmatat žebra a při pohledu shora vidíme zřetelně zúžený pas. U psa je tuk ukládán hlavně v podkoží v krajině hrudní a bederní, dále pak v dutině břišní. U koček se tuková tkáň ukládá hlavně v podkoží v krajině břišní a v dutině břišní. Proto mají obézní kočky na spodní straně břicha většinou volný tukový polštář. Většina zdravých neobézních koček váží 3,5–6 kg. Kočka vážící mimo toto rozpětí je pravděpodobně obézní. Výjimku  tvoří samozřejmě robustní plemena koček (mainská mývalí, norská lesní, samci britské modré atd…)

Existují nejrůznější tabulky, kde můžete porovnat váhu Vašeho zvířete s optimální váhou pro dané plemeno. Nejlépe a nejobjektivněji posoudí kondici Vašeho zvířete Váš veterinární lékař. Majitel, který svého psa nebo kočku vidí každý den, je jen obtížně schopen posoudit, zda jeho zvíře už má nadváhu nebo se ještě jedná o normální kondici.

Léčba a prevence obezity

Pokud chceme, aby léčba obézního jedince byla úspěšná, musíme dbát na dvě nejdůležitější zásady:

1. Omezení příjmu energie

2. Zvýšený pohyb

Omezený přísun energie je možný buď snížením krmné dávky nebo speciálními dietami. Snížením krmné dávky snížíme sice přísun energie, ale snížíme také přísun minerálů a vitamínů, takže tento způsob se nedoporučuje uplatňovat dlouhodobě. Speciální diety jsou většinou koncipované pro dlouhodobé užívánía jsou z tohoto pohledu zcela bezpečné. Tato krmiva zabezpečují dostatečný přísun všech důležitých látek při omezeném přísunu energie. V těchto krmivech se často uplatňují tzv. balastní látky, které vzbuzují pocit sytosti, ale střevem projdou aniž by jejich energie byla zvířetem ve větší míře využita. V našem e-shopu je k dispozici několik velmi kvalitních veterinárních diet pro redukci hmotnosti od osvědčených výrobců. Z vlastní zkušenosti mohu potvrdit, že tyto diety fungují velice dobře, ovšem za předpokladu, že majitel zvířete pečlivě dodržuje tento dietní režim bez přídavných pamlsků.

Druhá zásada – pravidelný pohyb v kombinaci s dietou zvyšuje na jedné straně úbytek tukové tkáně a na druhé straně zabraňuje jejímu opětovnému nadměrnému ukládání. Nejvhodnějším pohybem u obézních zvířat je pravidelná chůze (30 – 60 minut denně), která se může postupně zrychlovat. O něco obtížnější je zabezpečit pravidelný pohyb u koček. Pravidelná chůze na vodítku ovšem ani u koček není nemožná. Dále je vhodné kočku podporovat v pohybu nejrůznějšími hračkami a hrami.

První až čtvrtý týden

V prvních týdnech života je kotě vyživováno mateřským mlékem, které mu zajišťuje plnohodnotný přísun živin. Někdy nastane situace, kdy matka nemá dostatek mléka a je třeba přikrmovat. Není vhodné přikrmovat kravským, kozím nebo ovčím mlékem. Každé mléko má totiž zcela jiné složení zejména tuků a bílkovin a můžete tak vyvolat nepříjemné zažívací potíže (průjem). Nejvhodnější je přikrmovat komerčně vyráběnými náhražkami mléka, které se svým složením blíží složení mateřského mléka. Můžete je zakoupit i v našem internetovém obchodě.

Čtvrtý až šestý týden

V tomto období je vhodné začít podávat nemléčnou stravu a začít kotě zvykat na běžné krmení. Vhodné je podávat malé množství například namočených granulí nebo konzervovaná krmiva.

Od šestého týdne

V šesti týdnech by se mělo kotě odstavit od mléka a přejít na běžnou stravu. Malé kotě má malý žaludek a potřebuje rovnoměrný přísun živin. Vzhledem k tomu, že z malého objemu žaludku si není schopno vytvořit dostatečnou zásobu živin na celý den, je nutné krmit kotě v této fázi růstu 4x-5x denně. Je velice důležité, aby mělo také neomezený přístup k vodě. Během fáze růstu potřebuje organismus nejoptimálnější poměr všech důležitých živin, zejména bílkovin, tuků, uhlohydrátů, vitamínů a minerálů. Proto je nejvhodnější kočky krmit plnohodnotnými komerčními krmivy, která mají optimalizovaný obsah všech důležitých složek potřebných pro zdravý vývoj každého jedince.

Pokud nezanedbáte výživu kotěte, vrátí se vám tato péče v budoucnu u Vaší zdravé dospělé kočky.

V prvé řadě je třeba si uvědomit, že zanedbání výživy štěněte se může projevit v dospělosti jako nevratný problém (např. různé vývojové vady kostry).

Výživa štěněte do 1 roku života je z hlediska výživy nejdůležitější. Některá plemena psů během svého růstu mohou až 40x znásobit svoji hmotnost, což klade obrovské nároky na vyváženou stravu. Obecně platí, že větší plemena psů jsou, co se týče výživy, v období vývoje náročnější než malá a trpasličí plemena.

Výživa v období po porodu do 6 týdnů (do období tzv. odstavu)

V prvních dnech života štěňátka obstarává výživu matka svým mateřským mlékem, které je svým složením jedinečné a zabezpečuje štěňátkům tu nejdokonalejší výživu v prvních dnech po narození.

Pokud má fena hodně štěňat nebo má málo mléka, je možné je dokrmovat umělými náhražkami mateřského mléka, které nabízíme i v našem internetovém obchodě. V období 4 týdnů je vhodné štěňátkům přidávat nemléčné krmení, aby si na toto krmení začali včas navykat. Vhodné je menší množství namočených granulí nebo psí konzervy.

Výživa v období od odstavu do 1 roku

V 6 týdnech jsou již nároky štěňat na výživu tak náročné, že fena tyto potřeby svým mlékem nestačí zabezpečit, a proto musí štěňata přejít na běžnou stravu. V té musí dostat optimální poměr všech důležitých živin, zejména bílkovin, tuků, uhlohydrátů, vitamínů a minerálů. V této fázi dochází k největším požadavkům těla na vitamíny a minerály (hlavně vápník a fosfor), které se podílí na optimálním růstu kostí, šlach a svalů. Zejména u větších plemen se doporučuje minimálně v prvním roce krmit komerční plnohodnotná krmiva, která mají vyvážený poměr všech důležitých živin. Nezapomínejte, že jak vám pes naroste během prvního roku, tak bude vypadat už celý život.  Často k nám do ordinace přicházejí majitelé psů, kteří si myslí, že pes je masožravec, proto by pro něj bylo nejvhodnější krmit ho jen masem. Zejména zaměstnanci jatek a masokombinátů mají tento způsob výživy v oblibě. Je to ale hluboký omyl. Jednak pes není plnohodnotný masožravec a jednak poměr vápníku a fosforu v mase je úplně obrácený ve prospěch fosforu než jaké jsou potřeby rostoucího psa. Často se proto stává, že špatnou výživou v tomto období dochází k různým deformitám dlouhých kostí, ale i jiných částí skeletu, které jsou již nevratné.

Na základě dlouholetých zkušeností je tedy krmení komerčními plnohodnotnými krmivy pro štěňata v této fázi růstu nejoptimálnější volbou. Doporučuje se krmit tak 4-6x denně, pak frekvenci postupně snižovat. V půl roce již pes může dostávat krmení 2x denně. Je nezbytné, aby pes měl neomezený přístup k vodě. Psi mají obecně poměrně citlivý zažívací trakt. Proto druh a složení krmení, pokud si na něj váš pejsek zvykne, neměňte příliš často a když, tak každou změnu provádějte postupně, během několika dní.

Nezapomínejte, že doma přichystanou stravou nemůžete složením a vyvážením živin nikdy konkurovat krmivům, jejichž výrobci se optimalizací živin zabývají celou řadu let. Důležitý není nejen dostatek živin, ale škodlivý může být i nadbytek některých vitamínů a minerálů (zejména vápníku, fosforu, vitamínu D atd.) Běžný zlozvyk majitelů psů je, že ke komerčním krmivům přidávají ještě minerální a vitamínové doplňky. V některých případech to může pejskovi i ublížit, ale hlavně je to úplně zbytečné, jestliže dáváte vhodné kvalitní krmivo.

Rozhodnete–li se přeci jen psa krmit domácí stravou, pak je vhodné ji doplňovat minerálními a vitamínovými doplňky, abyste zejména v období růstu štěněte zajistili dostatečný přísun všech důležitých substancí.

V krmné dávce psa musíme zajistit přísun všech důležitých živin, aby mohl organismus našeho věrného kamaráda fungovat tak jak má. Musíme mu zabezpečit dostatečný a vyvážený přísun bílkovin, cukrů (uhlohydrátů, sacharidů), tuků, minerálních látek a vitamínů. Všechny tyto kategorie látek mají vliv na správnou funkci a vývoj organismu. Ovlivňují pohlavní a fyzickou aktivitu, činnost nervové soustavy, nejrůznější metabolické procesy atd.

Čím krmit psa?

Obecně existují dvě možnosti jak krmit psa:

1. Doma připravenou stravou
2. Komerčně vyráběnými krmivy

Věčnou otázkou majitelů psů je: „jak máme správně krmit našeho miláčka?“

Na tuto otázku existují různé odpovědi. Avšak na základě dlouholetých zkušeností je v poslední době nejvíce preferováno krmení komerčně vyráběnými plnohodnotnými krmivy. Je tak z  důvodu, že při zhodnocení zdravotních rizik u domácky připravované stravy vychází krmení komerčně vyráběnými krmivy jednoznačně lépe.

Trávící proces psů

Abychom mohli dobře zhodnotit výhody a nevýhody jednotlivých způsobů krmení, je dobré vědět alespoň určité základy přirozeného procesu trávení psů. Pes má zcela odlišně uspořádanou trávící soustavu než člověk! Proto i potřeby na jeho výživu se diametrálně liší.

1. Složení živin lidské stravy neodpovídá potřebám psa

2. Pes není čistokrevný všežravec  jako člověk

3. Odlišná anatomie střev a  vůbec celého trávícího ústrojí - pes proto nedokáže mnoho složek lidské stravy vůbec využít a zbytečně jimi zatěžuje organismus

Častokrát vysoce kalorická lidská strava vede velmi mnohokrát k překrmování a následné obezitě (v jedné studii bylo uvedeno, že průměrnému člověku by z energetického hlediska stačilo, kdyby jedl o 40% méně. Vědci to dokládali tím, že energetická hodnota jednoho rohlíku by člověku stačila na to, aby pařížskou Eiffelovku vyběhl dvakrát do druhého patra).

Setkáváme se s případy, kdy majitelé vaří pro celou rodinu. To, co zbude, pak dají v dobrém úmyslu svému pejskovi, aby se necítil ukřivděn, že rodina měla k obědu svíčkovou a chudák pejsek si ani neochutnal.

Vysoká koncentrace solí a koření v lidském jídle velmi často způsobuje u psů podráždění střev.

Domácí strava vs. komerční krmiva

Můžeme si porovnat výhody a nevýhody jednotlivých způsobů krmení a Vy sami si můžete vybrat, který způsob pro Vás bude přijatelnější.

Doma  připravená speciální strava

Jsou majitelé psů, kteří na domácky připravenou stravu nedají dopustit a jsou pyšní na to, že vykrmili šampióna bez nutnosti kupovat speciální krmení. Tento způsob vyžaduje dobré znalosti o obsahu živin v jednotlivých potravinách, hodně času a v tím pádem i hodně peněz, neboť dnes platí pro stále více lidí, že čas jsou peníze.

Receptů na optimální doma připravenou stravu je mnoho a každý chovatel profesionál, který tímto způsobem krmí, má svůj speciální recept. Běžně se ale využívá kombinace svaloviny, vnitřností, těstovin, rýže, zeleniny a doplňky vitamínů a minerálů. Je ovšem opravdu velmi těžké dosáhnout optimálního přísunu všech důležitých živin, neboť každá z těchto složek potravy obsahuje jiný obsah bílkovin, tuků, cukrů, minerálů a vitamínů. Svalovina je zdrojem převážně bílkovin, ale neobsahuje téměř žádný vápník. Navíc libové maso je velmi chudé na tuky. Vnitřnosti jsou zase velmi bohatým zdrojem minerálních látek, které jsou ovšem ve velmi vysokých koncentracích, ale v chudém spektru. Proto je třeba kombinovat více druhů vnitřností. Těstoviny a rýže jsou zdrojem převážně cukrů (sacharidů). Zelenina nemá pro psa téměř žádnou výživnou hodnotu a funguje jen jako zdroj vlákniny, která má čistící funkci ve střevě. Z uvedeného výčtu vyplívá, že nakombinovat jednotlivé složky potravy v optimálním poměru je opravdu někdy až alchymistická práce. Jsou ale chovatelé, kteří se tím baví a úspěšně tímto způsobem krmí dlouhou řadu let.

Komerční krmení pro psy

Krmiva kvalitních značek, jejichž výrobci se vývojem a optimalizací živin zabývají celou řadu let, jsou pro vašeho psa nejbezpečnější variantou. Pro vás pak nejjednodušší, nejpohodlnější a v neposlední řadě také časově nejméně náročný způsob. Doma připravenou stravou nikdy nedocílíte takového složení živin, jaké strava optimálně má mít. V ordinaci se často setkáváme s argumentem, že když bude pes krmen celý život jen granulemi, je to chudák, že nebude mít pestrou stravu. Opak je ale pravdou.

 Pes je konzervativní strávník a nepotřebuje tak pestrý jídelníček jako člověk. Často máme totiž tendenci potřeby člověka aplikovat na našeho psa v dobrém úmyslu, ale často mu tím spíš uškodíme.

Orientovat se na trhu s komerčními krmivy je vzhledem ke stále novým a novým značkám čím dál složitější. V naší ordinaci a v našem veterinárním e-shopu proto preferujeme osvědčené a vyzkoušené značky, se kterými máme dlouholeté pozitivní zkušenosti jak u vlastního psa, tak u spokojených majitelů.

Velmi ošidné je také srovnávat ceny jednotlivých pytlů granulí. Vždy záleží na energetické a výživné hodnotě. Je proto rozdíl, když koupíte pytel za 700kč, který vašemu psovi vydrží na 14dní a nebo koupíte pytel za 1200kč, který mu vydrží na celý měsíc.

Navíc výrobci, jejichž krmiva nabízíme, do svých granulí přidávají celou řadu podpůrných a preventivních složek, které levnější typy granulí neobsahují. Jedná se například o nejrůznější antioxidanty a chondroprotektivní látky, nenasycené mastné kyseliny ve vhodném poměru atd. Antioxidanty mají funkci lapačů volných radikálů, které se v těle tvoří a mohou způsobovat mimo jiné i nádorové bujení. Chondroprotektivní látky mají vliv na správnou funkci kloubních chrupavek a snižují jejich opotřebování a urychlují její regeneraci. Nenasycené mastné kyseliny podporují mimo jiné správnou funkci kůže a jsou důvodem pěkně lesklé srsti.

Nelze jednoznačně říci, které granule jsou nejlepší, neboť každý pes může snášet určitý typ a značku odlišně. Proto je vhodné vyzkoušet na začátku několik typů. Výrobci námi nabízených značek věnují opravdu velké úsilí, mnoho peněz a času tomu, aby vyvinuli co nejlepší krmivo, a proto Vám tyto značky mohu s čistým svědomím nabídnout a doporučit, protože svému psovi dáte opravdu to nejlepší, co na trhu s krmivy je.

Od některých značek Vám můžeme zaslat vzorkové pytlíčky, se kterými můžete na vašem pejskovi vyzkoušet, jak mu chutnají. Krmivo vyberte podle toho, které granule mu nejvíce chutnají a po kterém nemá žádné trávící potíže. Tím pak svého psa dlouhodobě krmte.

Je dobré vědět:

Složení mikroflóry ve střevě psa je jiné než u člověka a ta je náchylná na jakoukoliv změnu. Nejvíce pacientů s trávícími problémy do naší ordinace přichází v pondělí, neboť o víkendu dostanou zbytky od oběda, po letním grilování atd.

Jednotvárná a stabilní psí strava je pro psa vhodná. Monotónní stravou se střevní mikroflóra dokonale přizpůsobí a trávení je pak nejoptimálnější a nejefektivnější (při častých změnách krmení se mikroflóra musí neustále přizpůsobovat novému složení potravy, což je velmi zatěžující pro organismus a trávení je pak málo efektivní a mnoho živin je pak v těle nevyužito).

Pes má o polovinu méně chuťových pohárků než člověk a proto nemusíte mít obavy, že se psovi jednotvárná strava přejí.

Pokud chcete stravu psovi přeci jen trochu zpestřit, je vhodné například míchat granule s konzervami stejné značky a stejného typu nebo maximálně přelít granule nekořeněným vývarem. Jakoukoliv změnu v krmení psa je třeba ale dělat postupně a s citem, aby se střevní mikroflóra stačila změněným podmínkám přizpůsobit.

A pamatujte - je nezbytné, aby váš pes měl celý den přístup k čisté vodě.

Pokud je pes citlivý na různé hluky spojené s oslavami Silvestra, je dobré být určitě v jeho přítomnosti. Doporučuje se se psem zavřít například do sklepa nebo do místnosti, která je co nejlépe izolovaná od okolí, pustit nahlas hudbu nebo televizi a hrát si s ním, aby nemohl vnímat co se venku děje. Další možnost je odjet někam na venkov, kde oslavy nejsou tak bujaré jako ve městech.

Psa můžeme uklidnit buď naší přítomností, tím, že se mu budeme maximálně věnovat a nějakou činností, kterou má rád, ho zabavíme. Pokud je pejsek opravdu hodně vystresovaný a ani naše pozornost mu nepomáhá k tomu, aby se uklidnil, existují medikamenty, které ho částečně uklidní a působí sedativním účinkem na nervovou soustavu. Jedná se většinou o léky, které jsou na předpis a velice důležité je, aby byl pes před podáním takového přípravku vyšetřen veterinářem. Jsou to léky, které ovlivňují i krevní oběh a celkově kardiovaskulární systém, takže u kardiaků může být s podáním některých přípravků problém a dávkování by mělo být taktéž konzultováno s veterinárním lékařem, který psa zná a zná jeho zdravotní stav. Z těchto preparátů je u nás nejvíce používán Sedalin (v tabletách nebo v gelu), kdy se psovi podává per orální cestou. Dále existují diazepamové tuby, které se dávají do konečníku psa a mají taktéž zklidňující účinek. Existuje i celá řada přírodních zklidňujících preparátu na přírodní bázi, ale pokud je pes hodně vystresován, tak většinou účinek na zklidnění není uspokojující. Všechny tyto preparáty jsou dostupné po konzultaci s veterinářem.

Při silvestrovských oslavách je samozřejmě třeba si svého pejska pokud možno co nejlépe ochránit proti hluku a rachotu petard. Tyto oslavy jsou pro hodně psů velice stresovou záležitostí, takže se může vyvolat epileptický záchvat, srdeční problémy, trávící problémy, zvracení, ale můžou být psi i dezorientovaní, takže často utíkají z domu. Dále je třeba si dát pozor na to, aby pejsek při venčení nějakou petardu nevzal do tlamy. (Sám jsem ošetřoval psa, kterému petarda vybouchla přímo v tlamě.) Druhý den při venčení si dát pozor hlavně na střepy a poloprázdné lahve s alkoholem a pivem. (Pivo psům dosti chutná.)

Výživa zvířat a zejména psů prochází v posledním desetiletí poměrně dynamickým vývojem. Když si vzpomeneme, že ještě před 15-20 lety se u nás pes krmil výhradně domácky připravenou stravou, protože granulovaná krmiva u nás na trhu ještě nebyla, nechce se nám tomu dnes už ani věřit.

Doma připravovaná strava má dvě hlavní nevýhody:
Za prvé - její příprava je časově náročná, což je v dnešní době, kdy volný čas je pro většinu lidí čím dál vzácnější, podstatná nevýhoda.
 Za druhé - její složení většinou nemůže pestrostí ani rozmanitostí konkurovat kvalitním komerčním krmivům a tak mnoho lidí přidává k domácí stravě různé vitamínové a minerální doplňky.

Přední výrobci granulovaných krmiv se stále snaží inovovat složení krmiv tak, aby krmná dávka obsahovala ten nejdokonalejší mix živin, vitamínů, minerálu, antioxidantů atd. Neustále se snaží vyvíjet nové a nové složení a kombinace látek tak, aby toto složení co nejpříznivěji ovlivňovalo zdravotní stav psů. Stejně jako ve výživě lidí, tak ve výživě psů, hrají významnou roli přírodní látky a výtažky z různých přírodních bylin či plodů. Mnohé z těchto látek pak příznivě působí na organismus a proto se i výrobci krmiv snaží tyto přírodní látky zakomponovat ve vhodném poměru do krmiv. Ač je organismus psa a člověka do značné míry odlišný, obecné principy jsou hodně podobné a proto vědecké poznatky o tom, co je vhodné na organismus lidský se s určitým zpožděním většinou aplikují i ve veterinární medicíně potažmo ve výživě zvířat.

Tak například zjištění, že borůvky mají vysoké množství vitamínu C a množství přírodních antioxidantů, vedlo výrobce krmiv k tomu, že se je snaží do některých krmiv přidávat, aby se psí organismus tolik "nezanášel" toxickými látkami (to je zjednodušeně řečeno funkce antioxidantů).

Jako další příklad takové přísady je například lněné semínko, které se přidává do krmení pro svůj podíl mastných kyselin. Ty mají za následek, že se pejskovi pěkně leskne srst, protože ovlivňují kvalitu a zdraví kůže a srsti. Co se týče soli, tak není důvod přidávat sůl, pokud je pes krmen kvalitními granulemi, protože ty už v sobě obsahují dostatečné množství minerálů včetně soli.

Další příklady:

• Rybí tuk se přidává do krmení pro svůj vysoký obsah vitamínů D, který ovlivňuje stavbu kostí u štěňat. 
• Psillium se přidává do krmení z důvodu čistící funkce ve střevech.
• Popel obsahuje anorganické prvky, které pozitivně ovlivňují metabolismus organismu
• Výtažky z bylin (máta, čekanka, smetanka lékařská) se přidávají proto, neboť obsahují opět antioxidanty, vitamíny, látky, které mají blahodárný vliv na trávení, nervovou soustavu atd.
• Chrupavčité hydrolyzáty nebo žraločí chrupavka se přidávají většinou už do speciálních krmení, která jsou určená pro pejsky s pohybovými problémy, neboť tyto přísady mají schopnost regenerovat poškozenou kloubní chrupavku.

Každá doba nese nějaký nový objev, který prosazuje tu či onu přísadu ve výživě jako nejlepší, ať už ve stravě lidské nebo psí. Je potřeba si uvědomit, že jsou to substance krmivo doplňující, nikoliv tvořící. Takže i v tomto případě je namístě přísloví "všeho s mírou". Výrobci přidávají nejrůznější přídavky do krmení zejména z důvodu obohacení výživné hodnoty nebo s cílem přímo podpořit určitou funkci nebo vzhled psího organismu. Například borůvky obsahují vitamín C a antioxidanty, psyllium má mechanicky čistící efekt na střevní stěnu, lněné semínko je pro lesklejší srst a kvalitu kůže, rybí tuk obsahuje vitamín D3, který je důležitý na stavbu kostí atd.

Co se brambor týká, není důvod je psovi nějak zvlášť odpírat, jsou případy, kdy mají naopak až terapeutický účinek protože stimulují střevní peristaltiku neboli pohyb střev. Mají akorát více polysacharidů, které pes nedokáže dokonale svými trávícími enzymy rozštěpit, takže co se týče výživného hlediska, nemají pro psa až takový význam (projdou zažívacím traktem s minimem využití pro organismus).

Ještě dnes se setkáváme s tím, že mnoho lidí dává psům česnek namísto odčervovacích tablet. Tato praktika pochází z dob, kdy na trhu nebyly ještě účinné léky proti tasemnicím, tehdy se česnek používal i jako prevence u lidí. U psů je tento efekt na parazity zpochybnitelný, ale hlavně česnek při dlouhodobém podávání je pro psa jedovatý (rozkládá červené krvinky). Takže se česnek rozhodně psovi podávat nedoporučuje.

Fena 
Je možné předejít rakovině reprodukčních orgánů tím, že psa necháme vykastrovat? Můžeme tak předejít i rakovině mléčných žláz?

U fen jsou nejčastějším nádorem nádory na mléčné žláze. Bylo zjištěno, že naprostá většina nádorů je podmíněna samičími pohlavními hormony (estrogeny). Ze statistik vyplývá, že pokud se nechá fena vykastrovat ještě před prvním háráním (kolem 6. měsíce věku), je výskyt rakoviny mléčné žlázy až o 90 % nižší, než u nekastrovaných fen. Samozřejmě jiné typy rakoviny - nádorů - kastrací neovlivníme (kromě nádorů dělohy a vaječníků). S ohledem na nejčastější výskyt nádorů mléčné žlázy je ale kastrace ze zdravotního hlediska rozhodně vhodná.

Zabráníme vzniku rakoviny tím, že přerušíme u feny vejcovody?

Jak plyne z výše napsaného, podvázáním vaječníků feny (z důvodu nechtěných štěňat) nezabráníme vzniku rakoviny. Metoda kastrace, kdy se podvážou jen vaječníky, je v podstatě ze zdravotního hlediska zcela bez významu a z chovatelského hlediska je hodně diskutabilní. Fena sice nezabřezne, ale ostatní příznaky hárání se neztratí. To může chovateli způsobovat problémy tím, že se mu za jeho fenou budou stále dobývat psí nápadníci, protože pro ně bude stále atraktivní. Nejvhodnějším typem kastrace je minimálně odstranit zcela vaječníky, ale ještě vhodnější je odstranit společně s vaječníky i dělohu. Touto metodou kastrujeme i na našem pracovišti a musím ze zkušeností potvrdit, že výskyt nádorů na mléčné žláze u takto kastrovaných fen je minimální.

Pes

Rakovina - vznik a příčiny
Vznik rakoviny je velice složitý proces, který je předmětem dlouhého a usilovného zkoumání jak u lidí, tak u psů. Naprostá většina nádorů vzniká z jedné jediné buňky, která prodělá tzv. mutaci a začne se nekontrolovaně množit. Během dne v organismu vznikne poměrně velké množství takových buněk. Imunitní systém organismu ale tyto buňky vychytává a likviduje a tím organismus chrání. Existuje domněnka, že při správné funkci imunitního systému by se neměla v těle nádorová buňka množit. To, že vznikne nádorová změna je většinou dáno tím, že buď selže imunitní "čistící systém" nebo že se v organismu vytvoří veliké množství těchto špatných buněk a organismus se s tím nestačí vypořádat. Výskyt rakoviny je častější u starších psů, což zřejmě souvisí s horší funkcí imunitního systému. Onemocnět rakovinou ale samozřejmě může i mladý pes.

Příčin vzniku rakoviny je celá řada a jsou do značné míry ještě neprozkoumané. Je mnoho látek v našem prostředí, které mají na svědomí častější mutace buněk a tím i rakovinné účinky. Spousty látek, které každodenně do organismu dostaneme a které nejsou ani identifikovatelné, mají tyto účinky.

Druhy rakoviny
Existuje mnoho druhů rakoviny. U fen je nejčastější rakovina mléčné žlázy, u psů rakovina prostaty. U velkých plemen jsou velice časté nádory kostí. Druhy nádorů obecně se dělí na zhoubné a nezhoubné neboli maligní a benigní. Zhoubné nádory většinou tvoří metastázy, nezhoubné většinou ne. Další dělení je většinou závislé na tom, z které tkáně nádor vzniká (tukové, vazivové, kostěné, nádory různých orgánů atd.)

Najdete-li u psa bulku
Při výskytu každé bulky by majitel měl jít k veterináři a domluvit se na dalším postupu. Nejbezpečnější je samozřejmě každou bulku odstranit.

Vyšetření při podezření na rakovinu
Druhy vyšetření jsou různé. Nejprůkaznější vyšetření je tzv. histologické vyšetření, kdy se odebere kousek nádorové tkáně a pod mikroskopem se vyšetří. Tak se nejlépe stanoví typ a druh nádorových buněk a může se nejlépe zvolit léčba.

Prevence před rakovinou psa
U psů bohužel žádná opravdu účinná prevence neexistuje a to hlavně z důvodu, že neznáme všechny možné příčiny a látky, které rakovinu mohou způsobovat.

Obecně jsou problémy a onemocnění kloubů a pohybového aparátu psa jedním z nejčastějších důvodů návštěvy veterinární ordinace. Týká se to hlavně větších plemen nad 20 kg a plemen temperamentních či pracovních psů (ohaři, němečtí ovčáci, dobrmani, rotvajleři, retrívři atd.). Důvody, proč psi mají problémy s klouby, jsou různé. Některé není chovatel schopen ovlivnit (vrozené a vývojové vady), některé naopak může sám do značné míry psovi, ať již přímo či nepřímo, způsobit.

Předcházet obezitě

Stejně jako u lidí je největším nepřítelem kloubů vysoká hmotnost. Musíme brát v úvahu, že když pes, který by měl vážit 40 kg, přibere během pár měsíců například 5 kg, je to vzhledem k jeho celkové hmotnosti dvojnásobný procentuální nárůst hhmotnosti, než když to porovnáme například s člověkem, který váží 80 kg a přibere 5 kg. Zátěž kloubů je pak daleko větší. 
Ze statistik vyplývá, že přibývá psů, jejichž hmotnost je vyšší než odpovídá příslušnému plemeni, a proto i onemocnění kloubů jsou statisticky častější. Výživa obecně hodně úzce souvisí s klouby a pohybovým aparátem, a to jaké pes bude mít klouby, můžeme částěčně ovlivnit i podávaným krmením. V naší ordinaci doporučujeme u psů větších a aktivních plemen nešetřit na krmení alespoň první dva roky. Investice do krmení se časem vrátí v podobě úspor za léčbu nejrůznějších kloubních problémů v pozdějším věku. Z krmiv doporučujeme superprémiové značky, které obsahují minerály, vitaminy i látky podporující kloubní výživu, a není potřeba psovi během fáze růstu při krmení tímto krmivem podávat žádné doplňky. Pozitivní zkušenosti máme hlavně se značkami Hill´s, Royal Canin, Eukanuba, Purina ProPlan, které je možné koupit i na webu www.veterina-litomysl.cz. Další způsob, jak předcházet kloubním problémům, je nepřehánět to s aktivitou štěněte do cca 12-16 měsíců, dokud není ukončen vývoj kostí, kloubů, šlach a vazů. Nadměrnou zátěží v raném věku můžete způsobit abnormální vývoj některých pohybových struktur a  vyvolat různé kloubní problémy.

Pohyb s rozumem

Nadměrná zátěž (běh vedle kola) během prvního roku života u velkých plemen může zhoršit vývoj kyčelních kloubů a vyvolat problém zvaný dysplazie kyčelního kloubu, jehož význam je u velkých plemen za posledních 10 let fenomenální. 
Pokud se přecejen u vašeho psa nevyhnete problémům s klouby, co nejrychleji je řešte s veterinářem. Metod, jak to řešit, je celá řada. K dispozici jsou rozličné léky pro kloubní výživu (např. Cartilan plus, Alavis MSM) i sofistikované  chirurgické metody.